Co dělat v případě, kdy je doménové jméno již obsazené?

V praxi se velmi často stává, že doménové jméno, které si chceme zaregistrovat už není dostupné, protože si jej zaregistrovala třetí strana. Registrace doménových jmen stojí ve své podstatě na principu “kdo dřív přijde, ten dřív mele”. Pokud si proto třetí strana zaregistruje doménové jméno, které neobsahuje žádné označení chráněné právy duševního vlastnictví (popř. jinými právy), nemáme proti takové osobě ve vztahu k danému doménovému jménu žádný nárok. Můžeme se pokusit držitele domény kontaktovat a domluvit se s ním na prodeji domény za cenu přijatelnou pro obě strany, ceny se však mohou pohybovat na úrovni desítek až stovek tisíc korun, podle toho, jak moc je doména atraktivní.

Pokud jde o doménové jméno, které obsahuje chráněné označení, pak je zpravidla možné se domáhat jeho bezplatného převodu na základě existujících práv k takovému označení v rámci tzv. doménového sporu. Ve většině registračních smluv (dovolujeme si tvrdit, že ve všech) je zakotven požadavek, aby registrované doménové jméno neporušovalo práva třetích stran (zejm. ochranné známky, obchodní firmu nebo případně také jiná doménová jména). Pro tyto případy registrační smlouvy často stanoví zvláštní postup řešení možných sporů. Takový postup je označován jako alternativní řešení sporů (z anglického alternative dispute resolution, tedy ADR) a představuje alternativu ke klasickému soudnímu (civilnímu) řízení.

Ukázalo se, že ADR je v porovnání s tradičním soudním řízením efektivním nástrojem pro vlastníky práv při uplatňování nároků v doménových sporech proti třetím stranám, které dané doménové jméno registrovaly ve špatné víře a / nebo bez dostatečného oprávněného zájmu. V závislosti na příslušných pravidlech ADR je třeba kumulativně prokázat, že držiteli doménového jména chybí oprávněný zájem i dobrá víra k jím registrovanému doménovému jménu (UDRP, slovenská pravidla ADR), nebo postačí, pokud je splněna alespoň jedna z těchto podmínek (EU pravidla ADR, česká pravidla ADR).

Okolnosti jednotlivých doménových sporů se mohou výrazně lišit. Obecně platí, že čím je silnější oprávněný zájem držitele domény, tím je slabší pozice vlastníka práv, a opačně. Jinými slovy, skutečnost, že vlastník práv má ochrannou známku identickou s doménovým jménem dříve zaregistrovaným třetí stranou, automaticky neznamená, že vlastník práv bude bez dalšího úspěšný se svým nárokem v doménovém sporu. Netřeba dodávat, že každý případ je nutné posuzovat individuálně s ohledem na jeho jednotlivosti a relevantní skutečnosti.

Bez ohledu na výše uvedené nicméně většina doménových sporů bývá vcelku přímočará. Typický scénář je, že doménové jméno identické nebo velmi podobné s určitým chráněným označením je zaregistrováno osobou, jejíž záměr je následně toto doménové jméno prodat vlastníkovi práv, který má zájem na tom, aby doménové jméno identické nebo vysoce zaměnitelné s jeho ochrannou známkou nebylo drženo nikým jiným.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *