Měli by se právníci naučit programovat?

Nadpis jsem zvolil tak, aby se vztahoval jen na právníky. Nicméně otázka, zda bychom se měli naučit programovat se vztahuje na nás všechny.

S přesvědčením, či názorem nebo doporučením, že bychom se všichni měli naučit programovat jsem se setkal několikrát. Nedokážu už vyjmenovat, kde všude jsem to slyšel, naposledy to ale bylo od Navala v tomto podcastu.

Coding is the new literacy

Zrovna podle Navala to není ani tak o tom naučit se programovat, abychom se všichni mohli vývojem softwaru živit, ale spíš tuto schopnost přirovnává ke čtení, psaní a počítání. Číst, psát a počítat se také neučíme nutně proto, abychom se stali profesionálními spisovateli či matematiky, ale proto, že je to jednoduše dovednost, která nás činí gramotnými. Schopnost programovat podle Navala přispívá k naší IT gramotnosti, která má nepochybně v dnešním světě velký význam. Všichni podle něj dnes stojíme před rozhodnutím, zda za pár let budeme dělat to, co nám počítače určí, nebo zda budeme my určovat počítačům, co mají dělat. Schopnost programovat nám má umožnit zařadit se do té druhé skupiny.

Zásadní je otázka, zda skutečně potřebujeme umět programovat k tomu, abychom byli počítačově gramotní. Mnoho lidí, pravděpodobně většina, a to včetně mě, dokáže s technologiemi žít a využívat je při práci, aniž by však dokázali programovat nebo číst ve zdrojovém kódu. Je to tedy do jisté míry o tom, kde načrtnout hranici, jaké vlastnosti nás činí počítačově gramotnými a zda pokud neumíme programovat, jsme pak automaticky počítačově negramotnými. 

Hlubší vhled, nová perspektiva

Osobně si myslím, že umět programovat není tak úplně nezbytné. Spíše se k této otázce stavím tak, že podstatnější je nějaký hlubší vhled do toho, jak věci fungují. 

Bavil jsem se nedávno na toto téma s kamarádem, který se v IT prostředí pohybuje. Sám měl také názor, že člověk nepotřebuje nutně umět programovat k tomu, aby získal hlubší vhled a povědomí o tom, kde jsou hranice toho, co je možné a vůbec reálné. Zároveň jsme ale nepřišli na způsob, jak takový vhled získat jinak než se naučit programovat. Možné to asi je, pokud se člověk delší dobu v takovém prostředí pohybuje. Přirozeně pak i leccos pochytí. Naučit se programovat ale, zdá se, nakonec stejně představuje nejsnazší cestu, jak hlubší vhled do IT oblasti získat. Na škodu to asi také nebude.

Software a licence

Jako právník relativně často řeším problémy, které se IT prostředí přímo týkají. Typicky jde například o softwarové licenční smlouvy. Právo je v tomto ohledu relativně jasné. Stanoví rámec pro ochranu práv k softwaru a způsob jeho užívání. Licenční smlouva dále stanoví konkrétní podmínky ve vztahu k danému softwarovému řešení. Tak například GNU General Public License (GPL) je příkladem silně copy-leftové licence, která dává uživatelům poměrně volnou ruku pokud jde o užívání pod touto licencí poskytovaného autorského díla. Pro copy-leftové licence je charakteristický požadavek nabídnout za stejných podmínek k užívání i jakékoliv autorské dílo odvozené nebo v sobě zahrnující dílo licencované pod takovou licencí. Toto je třeba mít na paměti při vývoji softwaru zejména pokud si chceme za výsledný produkt nechat platit. Pokud totiž software bude pracovat byť jen s částí kódu licencovanou např. pod GPL licencí, celé řešení bude také možné nabízet bezplatně pod stejnou licencí. Komerční užití takového softwarového řešení by pak bylo porušením licence ke kódu využitém při jeho vývoji.

Riziko v tomto ohledu představuje zejména užití nejrůznějších knihoven při vývoji daného softwarového řešení. Zde ale moje znalosti končí. Nemám totiž žádné povědomí o tom, jak přesně tyto knihovny v rámci celého řešení fungují, jakou plní funkci a konečně ani, co to ty knihovny vlastně jsou. Pro právní posouzení toho, zda daný software je užívaný v souladu s právem, jsou to nicméně zásadní otázky. Bez větší znalosti softwarové infrastruktury toto ale právník není schopen kvalifikovaně posoudit. Klienta sice může na toto riziko upozornit, nicméně k posouzení toho, zda konkrétním užitím knihovny licencované pod GPL v rámci komplexního komerčně užívaného softwarového řešení skutečně došlo k porušení licence, je třeba kromě znalosti práva zapotřebí i vyšší úroveň zmiňované IT gramotnosti.

Limity umělé inteligence

Často také přemýšlím o tom, zda a jak by se dala určitá část naší práce automatizovat či nahradit algoritmem. S laickým pochopením toho, co je to umělá inteligence nicméně opět nedovedu kvalifikovaně posoudit nebo rozlišit mezi tím, co je reálné a co je při současných limitech strojového učení stále z říše snů. Věřím, že právě hlubší vhled a pochopení limitů této technologie může rovněž přispět ke kvalifikovanějšímu přispění k diskusi o tom, jaké projekty na poli automatizace v právu mají vůbec smysl. 

Další motivace

Touha neustále se učit novým věcem a snaha neustrnout na místě patří nepochybně ke klíčovým vlastnostem nejen právníků. Snažit se držet prst na tepu doby musí všichni bez výjimky, pokud nechtějí, aby jim ujel pomyslný vlak. 

Napadá mě ale, zda navzdory dnešnímu trendu hlubší a hlubší specializace, není stejně důležité pamatovat rovněž na rozvoj dovedností v dalších oborech. Výše uvedené příklady ukazují, že jednotlivé obory lze dnes stěží vnímat nezávisle na sobě. Naopak, právo a technologie se významně ovlivňují, stejně tak, jako další oblasti lidského poznání a lidské činnosti, které vzájemně prorůstají a mnohdy téměř přestává být možné věnovat se jedné oblasti bez jakýchkoliv znalostí v oblasti druhé. 

Právě z tohoto důvodu jsem se rozhodl, že se základy programování nakonec přece jen pokusím naučit. Začal jsem proto s programováním v Pythonu. Moje ambice není přesedlat z práva do IT, ale v duchu tohoto textu si rozšířit obzory a získat novou perspektivu na věci, které jsem dosud řešil výhradně z pohledu právníka. 

A co vy, umíte programovat? Hodláte se to naučit?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *