Hranice ochrany poskytované ochrannou známkou

Značka představuje společně s produktem či službou a prodejním vektorem srdce úspěšného podnikání. Její ochranu, podobně jako ochranu samotného produktu, je proto třeba brát vážně. Způsobů, jak svoji značku chránit přitom existuje celá řada. Jak se od sebe jednotlivé způsoby liší, jejich specifika a další jednotlivosti rozebírám v sérii článků věnovaných tématu ochrany značky

V tomto příspěvku se věnuji rozsahu ochrany, kterou ochranná známka nabízí, a kde jsou její hranice.

Vlastník může…

Vlastník ochranné známky se zpravidla může bránit proti všem, kdo nemají jeho souhlas, aby v obchodním styku užívali pro výrobky nebo služby jakékoli označení, které je totožné s ochrannou známkou, nebo je jí podobné, a zároveň je užíváno pro výrobky nebo služby, které jsou totožné s výrobky nebo službami, či podobné výrobkům nebo službám, pro něž je ochranná známka zapsána, pokud existuje nebezpečí záměny na straně veřejnosti.

Průměrný spotřebitel a nebezpečí záměny

Zda hrozí nebezpečí záměny se posuzuje z hlediska tzv. průměrného spotřebitele. Konkrétně se posuzuje, jestli se může stát s ohledem na podobnost (shodnost) dvou označení a podobnost (shodnost) odpovídajících výrobků a služeb, že bude takový průměrný spotřebitel považovat výrobky jednoho výrobce či poskytovatele za výrobky nebo služby jiného subjektu.

Průměrný spotřebitel je přitom zákazník, který je přiměřeně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný při styku s nabídkou výrobků či služeb. Jistě, je to konstrukt. Právo ale často s takovými konstrukty, domněnkami a fikcemi pracuje. Tak občanský zákoník z roku 2012 v tomto ohledu pracuje s předpokladem, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka.

Je třeba dodat, že nebezpečí záměny se vždy posuzuje případ od případu, a byť existují určitá vodítka, kterých se můžeme držet, konečné hodnocení se může lišit v závislosti na konkrétních detailech.

Dobré jméno

Vlastník ochranné známky může zakázat označení, které je totožné s ochrannou známkou, nebo je jí podobné, dokonce i bez ohledu na podobnost (shodnost) výrobků a služeb, pokud má ochranná známka dobré jméno a zároveň, pokud by užívání takového označení bez řádného důvodu neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim bylo na újmu.

Toto platí zejména ve vztahu k proslulým značkám. U nich je totiž možné předpokládat, že průměrný spotřebitel může uvažovat o nějakém spojení navzdory rozdílnosti mezi výrobky a službami. Dobré jméno je nicméně předmětem dokazování a je na vlastníkovi ochranné známky, aby jej doložil.

Něco jako „fair use“?

Ochrana, kterou ochranná známka svému vlastníkovi nabízí nicméně není absolutní. Existují případy, kdy je možné, aby třetí strana označení podobné nebo dokonce totožné s ochrannou známkou oprávněně užívala. Nejedná se sice o doktrínu „fair use“ v pravém slova smyslu, pro lepší představu o limitech ochranných známek nicméně jako příměr poslouží.

Jedná se v zásadě o dva případy. Prvním je užívání předmětného označení, pokud osoba, která jej užívá prokáže, že takové označení užívala dříve, než byla zaregistrována ochranná známka. Jde tak o právo dřívějšího uživatele. Vlastník ochranné známky proto nemůže takovému dřívějšímu uživateli zamezit v užívání daného označení.

Dalším případem je přiměřené užívání označení chráněného ochrannou známkou, které je odůvodnitelné s ohledem na účel, kterému takové užívání slouží. Jde zejména o užívání ochranné známky popisným způsobem za účelem identifikace originálních výrobků. Tak například prodejce elektroniky může v rámci své činnosti užívat ochranné známky jednotlivých výrobků, které prodává, pokud tak bude činit za účelem označení výrobků nebo služeb jako výrobků nebo služeb pocházejících od vlastníka této ochranné známky nebo odkazu na ně jako na výrobky nebo služby daného vlastníka, zejména v případech, kdy užití této ochranné známky je nezbytné k označení zamýšleného účelu výrobku nebo služby, zejména u příslušenství nebo náhradních dílů.

Zásadním kritériem je zde popisnost a je třeba zkoumat účel, za kterým třetí osoba užívá označení chráněné ochrannou známkou bez souhlasu vlastníka. Ve většině případů je v pořádku, pokud třetí osoba užívá dané označení, pokud není uvedené na prvním místě v popisku daného výrobku a z kontextu je zřejmé, že plní pouze doprovodnou a informativní funkci. Problém naopak může nastat v případech, kdy například neautorizovaný servis automobilů použije na svých webových stránkách nebo cedulích u provozovny ochranné známky automobilů včetně jejich grafických prvků. Je sice pravda, že i v takovém případě tak činí za účelem informovat spotřebitele, že je zde možné nechat opravit vozy daných značek, nicméně je už relativně diskutabilní, zda je za tímto účelem skutečně nutné užívat celá loga těchto značek. V rozhodovací praxi soudů lze obecně sledovat trend zpřísňování podmínek pro takové oprávněné užívání ochranných známek. Užívání ochranných známek včetně konkrétních grafických prvků výše uvedeným způsobem se tak v praxi stále častěji považuje za jednání, které vybočuje z toho, co je nezbytné k označení výrobku nebo služby.

Neplatí proto bez dalšího, že každý prodejce má automaticky právo užívat označení bez souhlasu vlastníka ochranných známek, pokud tak činí v souvislosti s prodejem originálních výrobků. Jistě, v mnoha případech vlastník ochranných známek pravděpodobně nebude nic namítat. Nicméně lze narazit i na případy, kdy vlastník ochranných známek vyhodnotí, že by mu asociace s konkrétním prodejcem, nebo konkrétní forma užívání jeho ochranných známek ze strany prodejce, mohla uškodit. Půjde zejména o zmíněné užívání ochranných známek ze strany neautorizovaných servisů nebo neautorizovanými prodejci, pokud vlastník ochranných známek využívá k prodeji svých výrobků systém selektivní distribuce. V takových případech totiž může užíváním ochranné známky dojít k uvedení spotřebitele v omyl a v důsledku toho rovněž k poškození vlastníka ochranné známky.

Každé pravidlo má své výjimky

Je proto třeba dávat pozor na výjimky. Vlastník ochranné známky nemůže bez dalšího spoléhat na to, že je oprávněn zakázat užívání svých ochranných známek všem, kdo nemají jeho souhlas. Stejně tak je ale třeba pamatovat na to, že nikoli ve všech případech, ve kterých se může zdát, že užívání ochranné známky je jistě ospravedlnitelné, tomu tak skutečně bude.

Toto je třetí článek ze série příspěvků o ochraně značky. První příspěvek o povaze ochranných známek a jejich roli při ochraně značky si můžete přečíst zde. Druhý příspěvek o vztahu mezi doménovými jmény a ochrannými známkami si můžete přečíst zde.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *